- disharmonie, -e f. hud. nesouladnost, nesoulad, nelibozvučnost, nelibozvuk, nesouzvučnost, nesouzvuk (op. harmonie, konsonance). Nesmíme člověka, jenž v hudbě vícehlasé často nejkrutší disharmonii nepozoruje, nazvati ještě „nemusikálním. Hostin. Přen. Tento tón scházel až dosud Jindrovi, aby jeho disharmonii s otcem převedl v souzvuk a smír! Čap. Ch. Ke konci svého života vycítila Růž. Svobodová sama disharmonii svého díla, jeho umělou skládanost. Kar.
|