- dvojitý adj. dvojnásobný. Bolesti vrátily se mu s dvojitou prudkostí. Rieg. Měl dnes v pravici dvojitou sílu. Třeb. Brada byla vyholena a v ní důlek, pod ní dvojitý podbradek. Hol. Ale to účtování musí být poctivé, ne dvojitou křídou. Šal. Dvojité dveře, dvojitá okna. Dvojité číslo časopisu. Dvojité účetnictví. Hud. dvojitý křížek, průtah; dvojitá fuga. Zool. motolice dvojitá živočich z řádu motolic (Diplozoon paradoxum). D Arch. nejistý, pochybný, nespolehlivý. Žádné vojvodovny české česť nebyla tak dvojitá. Třeb. Být pořád takový dvojitý a hrdlouhat a zapírat lidem sebe a pravou víru. Jir.
|