- gigant, -a m. název obrů z bájesloví řeckého. Sbor gigantů Zev srazil do Tartaru. Vrch. Dóm Vítský jak černavý gigant v tmu věže své hrouží. Sova. Jovanović podnikl práci hodnou giganta. Hol. Stav. velká kamenná postava nesoucí břemena architektonicky na ně složená. D člověk obrovské postavy n. vynikající vysoko nad druhé duševními vlastnostmi; obr, duševní velikán, veleduch a p. Ještě slovem skoupější je Maksim Bačević, gigant asi dvaceti tří let, vojvoda baňanský. Hol. Blíž něho [Shakespeara] druhý veleduch pochmúrný, Beethoven, gigant. Vrch. Též věc obrovských rozměrů. V jich [hor] jak sboru gigant s výší ohromnou pne co mrak se Elbrus dvouhlavý. Bendl. Průmyslový gigant obrovský průmyslový podnik. Přít.
|