- harmonie, -e f. řád, soulad, vyrovnanost, příjemná shoda. Děvčata od dvanácti do čtrnácti let obyčejně bývají hubená, nemotorná, bez harmonie v tazích obličeje, v poměrech údů a ve všech pohybech. Podl. V souměrnosti a v harmonii musí býti jednotlivé lidské vlastnosti. Havl. Změnil pořad slov a zmenšil tím celou sílu věty i ubral jí harmonie. Kun. Harmonie barev. Ner. Zvl. také o přátelské shodě s druhými n. o vlastní duševní vyrovnanosti. Mezi manžely Strakovými byla nejlepší harmonie. Šmil. S příbuzenstvem žili [Hrabcovi] v harmonii. Herb. Šli k sobě přituleni mlčky lesem a Kořán cítil, že není slov, aby mohl vysloviti harmonii nitra. Vrba. D libé souznění několika zvuků. [Zlaté listí] se pohybovalo a tím pohybováním libě znějící tóny vydávalo, takže vespolek tu nejkrásnější harmonii tvořilo. Něm. Nad Habrůvkou zahlaholily zvony, a k tvrdé jejich harmonii připojil se zpěv osady. A. Mrš. Harmonie sfér středověká představa o libém souznění sfér obklopujících zemi. Jako harmonie sfér to tichem hraje. Krás. D Hud. akord, souzvuk, několik současně se ozývajících tónů; nauka o významu a použití akordů. Dechová harmonie sbor dechových nástrojů v orchestru. Arch. hudební kapela. Dnes nebude jen klavír, dnes bude celá harmonie, kapela patrně Šustrova. Herrm. D Theol. evangelická harmonie jednotné vypsání úplného životopisu Ježíšova podle čtyř evangelií. D Gram. vokální harmonie připodobňování samohlásky v slabice příponové samohlásce slabiky kořenné, na př. v jazycích ugrofinských. Kvantitativní harmonie ve spisov. slovenštině pravidelné střídání slabik dlouhých a krátkých.
|