- hladina, -y f. povrch vody. Souzený se zjeví hoch ve hladině vodní. Erb. Obdivoval jsem se tenkráte blankytné hladině moře. Zey. Ani nejjemnější vánek nečeřil hladinu Vltavy. Arb. Hladina [rozvodněné Opavice] opadne a řeka se vrátí v lože. Bezr. Geogr. základna pro výškové měření. Výška nad hladinou moře, mořskou. Přen. Snad jest jen tak [hýřením] možno udržet se nad hladinou nepropadnouti zoufalství. R. Svob. Pod banální hladinou našeho střízlivého občanského žití tušil jsem proudy propastné. Zey. Ani jediná myšlenka nezkalila teď zrcadlo jeho duševní hladiny. Mah. Viděli jsme, jak Neruda čeří hladinu citů. Vrch. D povrchová rovina jiných předmětů (obilí, sněhu, ledu a p.). Zjevil se za nehnutou hladinou obilí, jež ho do polovice zakrývá. Jir. Z křišťálové hladiny stříbrného zrcadla odrážela se tvář plná uspokojené samolibosti. Svět. Lid. Cesta je jedna hladina je náledí, kluzko. Nár. hosp. Hladina cen, cenová, mzdová úroveň cen, mezd. Racionalisací snížená hladina cen zhodnotila všecky kapitály. Naše d. Lék. hladina krevního cukru.
|