- jas, -u m. 1. silné bílé světlo, silná bílá záře. Vstříc patřím jasu dne i noci šerým tmám. Vrch. Jizba vystříbřena měsíčními jasy. Čech. Jas oblohy. Zey. V jezer tichých jase lesklé hladině. Čech. Na luhách květů duhový jas. Klášt. Přen. duševní pohoda, radost, veselí. [Čas] v duši vrátí mír a jas. Čech. Zářící oči, plné radostného jasu. Jir. Na jeho tváři rozlil se jas radosti, pohnutí. Herrm. D Fys. tech. svítivost jednotky plochy světlo vydávající, měrná svítivost.
- †jas (řidč. jás), -u m. 2. jásání, jásot. Po chrámu ozve se radostný jas: „Narodil se Kristus Pán, veselme se!“ Něm. Ozýval se jas a hluk mezi bohatýry. Havlasa. Táhlé, hrdinně nyvé jasy zvonovitého vznosného tenoru. Čap. Ch. Ozvěna válečných her a jásův. Pfleg. [Moře] již svou obět [koráb] hltá v jásu. Quis.
- jas, -u m. 3. trumfový svršek v dardě.
|