- klad, -u m. skutečnost, jistota; co se klade jako základ (op. protiklad). Od narození slepý tmu nezná, poněvadž mu schází k tomu záporu světla zkušenost kladu — to jest světla. Čap. Ch. Škrtnouti z literatury obrat „jak se pravděpodobně“ — „jak se nutně předpokládá“, a nahraditi je prostým kladem, nepopěrným exaktním faktem. Čap. Ch. Mluvit z ní [sochy] měly klady i protiklady jako nadsmyslná synthesa: bol i radost. Staš. D potvrzování, přitakání (op. popírání, negace). Starý Záhoř na dotazy pokrčoval rameny, nedávaje zvědavcům nijakého vysvětlení, ani kladem, ani záporem. Vrba. Posud záporně pokračoval Pán: ale On od záporu ku kladu přechází a dí: Když se modlíš, zavři pokojík a tam se modli vyjadřuje se kladně. Suš. Log. tvrzení vylučující podmínku n. zápor. D dobrá vlastnost, světlá stránka něčeho, přednost, výhoda, prospěšnost. Uznal jsem již předešle i jiný klad jeho tvorby, jednotnost a přitom útlou odstíněnost barvy. Sez. Letošní oslava presidentových narozenin politicky znamenala veliký klad. Naše d. Kladem všech těchto snímků [filmových] byla relativně dobrá technická úroveň. Smrž. Bohatý život „rostlý“ ve veleměstě se všemi jeho klady a zápory přednostmi i vadami. Přít. D Metr. těžká část stopy, kles, spád, thesis (op. dvih, arsis). Přen. Barok [Prahy] zápolící s gotikou, dvih i klad. Med.
|