- klam, -u m. mylná představa, mylná domněnka, omyl. Každý muž u vlády, jenž pravdou věty této [že idea národnosti je ve státě nejmocnější] se tajiti aneb ji dokonce zapírati by chtěl, vězel by v osudném klamu. Pal. Josef propadl žalostnému klamu. Povyšuje libovůli svou nad zákon, jak mohl chtíti svobodě lidu? Šmil. [Vzdělání] chrání tě před klamy a bludy. Arb. Vše, po čem toužil a k čemu dospěti chtěl, byl klam a mam. Her. Filos. klamy smyslové funkční (na př. klamy geometrické, klamy měření od oka, klamy u hmatu), klamy chorobné (na př. přelud). D přetvářka, úskok, faleš. Vím, že nejsi klamu schopna, že mne miluješ upřímně. Ner. V přímé tváři mladíkově nebylo falše ani klamu. Jir. Cítil, že je [Justynka] dobrého srdce, bez klamu a přetvářky. Jir. Leckterý dryáčník šalbou a klamem smí na lidech jmění vydělati. Šmil. Podvod a klam zradí se sám. Přísl.
|