- kombinace, -e f. spojování, seskupování daných prvků v složitější celky. Četl v královském snáři a rokoval o kombinacích čísel. Jir. Celek [kroniky] je kombinace italské legendy s domácí tradicí. Pek. Před našima očima vystupuje nová úžasná kombinace: chudoba a krása a nový zákon: není krásy bez chudoby. Dur. Zbož. (v galanternictví) ozdoba vznikající spojováním několikeré látky, zvl. kůže, skla a p. Střevíčky měly [dívky] s kombinacemi z ještěří kůže. Dur. Kryst. tvar složený z několika tvarů jednoduchých, spojka. Mat. seskupení určitého počtu prvků, vybraných z daného počtu, beze zření na jejich pořadí, sestava. D usuzování, úsudek, závěr. Výroky i kombinace jeho, opírajíce se o vymoženosti vědy, měly vždy neobyčejnou přesvědčující sílu. Arb. Však jsi dnes také hrál [karty] jako slepý beze vší rozumné kombinace. Sab. [Skladatel] odmítá moderní hudbu, založenou na suché rozumové kombinaci, na pouhé matematické zákonitosti. Lum. Filos. závěr vzniklý spojováním a rozpojováním pojmů. D Neodb. usuzování subjektivní, na základě důvodů nepodepřených, dohad, domněnka. Jeho nenadálá smrt rozpoutala spoustu řečí, klepů a kombinací. Klost. Nerad bych u vás upadl v podezření z nediskretnosti — je to pouhá moje kombinace. Herrm.
|