- konstanta, -y f. veličina stálá, neproměnná. [Nový dědinský román] nedívá se po tom, co trvá, nýbrž po tom, co se děje a přeměňuje. Přezírá konstanty a zveličuje události. Čap. Ch. Hodnota básnického díla není konstanta: každé příští generaci jeví se jiným. Šal. Mat. stálá veličina, neměnící se a nezávislá (buď absolutně nebo za jistých okolností). Konstanta úměrnosti. Fys. konstanta gravitační, dielektrická a j.
|