- koryto, -a n. žlab ke krmení a napájení dobytka. [Vedl kobylu] k dřevěnému korytu u pumpy. Baar. Lila žrádlo vepříkům do koryta. Jir. D žlab upravený k průtoku vody. Dále viděti splaz, kdež polena shazují po korytě postaveném na kozách. Vin. Když vynesen [džber s vodou] zdviží nahoru, obrátila jej [zahradnice] do koryta běžícího dovnitř zahrady. Čap. Ch. Mlýn, na jehož kolo korytem voda stékala vantroky. Kun. D rýha, strouha vodou v zemi vymletá, řečiště, úžlabí. Teče [potok] lineálným korytem. V. Mrš. Řeka v těsnějším korytu bystřeji utíkala přes veliké kameny. Něm. Zašlá bolest bude se stkvíti jako sníh v korytech horských. Dur. Geol. prohloubená část vrásy, synklinála. D neprávem držený, bezpracný důchod z veřejných prostředků. To by scházelo, aby nám škodil člověk, který naší zásluhou přišel k plnému korytu. Vrba. Zadám-li si o cenu [Čes. akademie], řekne [president Hlávka] mi přímo: Nemusíte se pořád k tomu korytu tlačit. Mach.
|