- kultura, -y f. duševní i tělesná činnost povznášející člověka nad pouhý přírodní stav, vzdělání, zušlechťování, tříbení; výsledky této, činnosti, vzdělanost, vytříbenost, zjemnělost. Kultura se obyčejně definuje jako vzdělanost, jako duchovní tvorba, jako říše hodnot nebo tak nějak. Ale v běžném smyslu je kultura něco soustavného a organisovaného na rozdíl ode všeho nahodilého a neorganisovaného. K. Čap. Kulturou rozumíme vše to, čím se člověk obohatil a zušlechtil stav daný přírodou: tedy poměry hospodářské, společenské i politické, náboženství, mravnost, vědy, řemesla a umění. Bidlo. Na Rus více než na jiné země dorážely vlivy kultury západní. V. Mrš. Jeruzalém je těsně spojen s největšími kulturami náboženskými. Ner. Slovanský duch byl v kultuře selského lidu českého vždy mocný. Jir. Dokladem jeho [Lukesovy] kultury hlasové jest, že Smetana svěřil vyučování sólovému zpěvu Lukesovi. Smet. Jazyková kultura, bytová kultura. Archeol. kultura neandertálská, kultura doby kamenné a j. Hosp. hromadné pěstování plodin n. plocha jimi osázená. Kultura bavlníku, rýže a j. Les., zahr. zalesňovací a osazovací práce; soubor malých stromečků vysázených na některé ploše. Lesní kultury, kultury ořešákové, třešňové a j. Biol. hromadné pěstování n. výpěstky živočichů n. rostlin. Kultura bakterií, bakteriová.
|