- los, -a m. 1. zool. největší evropský parohatý ssavec (Alces palmatus).
- los, -u (vysl. los, losu) m. 2. lístek, kostka n. jiná věc, jejímž tažením n. metáním se vykonává rozhodnutí o něčem, zvl. volba. Maeldun a jeho druzi metali nyní losem, kdo by na břeh vystoupiti a ostrov prozkoumati měl. Zey. O šat jeho [Kristův] metali los. Vrch. Dobrovský nevyndal ze šosů kostek, aby metaly děti los. Šmil. Vy losem volte muže z toho sboru. Vrch. Velekněz losem vybral ze dvou kozlů jednoho. Jir. D druh cenných papírů, poukázka loterie n. jiného podniku, na niž lze dosáhnouti peněžní n. věcně výhry. V předsíni se prodávají losy [z tomboly] a mezi nimi ten, jenž na jisto vynese první výhru. Jir. Měl státní los a prodal jej den před tahem. Mach. Šťastná výhra na los mohla jej postaviti na širší základ. Herrm. Má los, jenž najisto vyhraje. Vach. Miss Fanny tou cestou [na lodi] vyhrát chce velký los, tož kapitána. Vrch. Čsl. losy stavební. Losy třídní loterie a p. D úděl životní, osud, sudba. Nedůvěra [Hanušova] v sama sebe a víra v tvrdý los, jenž mu padl, podržely vrch. Šmil. Dobře znala los dětí bez otce. Vach. Společný los sblížil pohaněné k společenství. Vrba. Lid neslyší? — Los věštců od staletí! Bezr. Nesnesitelný los [jest] pro pravého muže litovánu býti. Havl.
|