- míra, -y f. (instr. měrou a mírou, pl. gen. měr, dat. měrám a mírám atd.) rozměr, rozsah n. množství nějaké věci n. stupeň nějaké vlastnosti. Malá jest má jizba, zrovna dle mé míry stavěná. Vrch. Každý jeho úd byl gigantické míry. Čech. Krejčí jí bral míru na živůtek; švec na střevíce zjišťoval rozměry. Prav. Kdo nad ten meč mírou svého těla čněl, byl v šik hned vřaděn vojska. Zey. Rozdíly mezi těmito oběma prameny hleděl jsem přivésti v textu na pravou míru. Rez. Vztažné zájmeno který vystupuje z původní své míry a vytlačuje zájmeno jenž. Zub. Přirozené vody, jež neobyčejnou míru rozpuštěných látek obsahují, slují minerálné. V. Šaf. Vidouc, že si manžel nalévá koňaku míru dvojnásobnou, promluvila k němu prosebně. Herrm. U stolu popíjel stařeček Výnos. Měl již asi svou míru, neboť oči mu plakaly. Herb. Pivo od Bečvářů bylo vyleželé a zejména míra byla jako nikde jinde. Šim. Tvých hříchů míra dovršena. Quis. „Teď toho mám dost,“ přetekla náhle míra trpělivosti panu purkmistrovi. Baar. V pravé míře ukazuje se mistr úměrnosti, umírněnosti. Šmil. Konsument s nižší mírou životní nové příjmy plně zkonsumuje. Přít. Kolem ohňů bývalo z míry veselo velmi. Vyk. Jeho vypravování zajímalo mne v nemalé míře značně. Arb. Lid byl tím do jisté míry sklamán poněkud. Jir. České písmáctví je z největší míry plodem našeho kacířství. Zub. Rozvzteklil se lid do nejvyšší míry nejvýš. Jir. Milost císařská v té míře se již zotavila, že se na mši odebrala tolik. Bozd. Účastnila se jen nepatrnou měrou rozmluvy velmi málo. Šmil. Měli byste jim [Černohorci Turkům] všude měřiti rovnou měrou stejně odpláceti. Hol. Vím, že toho plnou měrou hoden jste úplně. Šmil. Byl překvapen na nejvyšší míru nejvýš. Vach. V nejvyšší míře popudil ho smělý tlach nejvýš. Herrm. Mat. číslo, které je obsaženo v daném čísle beze zbytku. Nejvyšší společná míra. Úroková míra procento pro určité úrokovací období, úrokovací procento. Metr. veršová míra metrické uspořádání verše. D náležitý, pravidelný rozměr, rozsah nějaké věci n. náležitý stupeň nějaké vlastnosti. Já bych byl nejradč vojákem, jen kdybych měl míru předepsanou výšku. Štěp. Zažehnává úbytě, zaříkává ústřely, pomáhá k ztracené míře. Svět. Zvědavost má i zájem můj sice nepohasly, ale byly opět v míru uvedeny. Šim. V její štědrotě a dobrotě mohlo být více míry, ale což šlechtická krev! umírněnosti. Jir. Rád pil, ale držel se vždycky, co byl ženatý, v míře. Merh. Hltali [vojáci]‚ nač padli; míry a pořádku neznali. Baar. Vyrážel se několik hodin se vznešenými společníky [hrou v karty] a v ničem míru nepřestoupil. Prav. Všeho s měrou! R. Svob. D způsob. Pro milého nic těžkého, pro milou tou mírou stejným způsobem. Něm. Když chci vzít rukavičky, nižádnou měrou nemohu tam. Bes. Dlouho jej vzdaloval [rozpor v duši] myšlénky, s níž přirozenou měrou se spřáteliti musil přirozeně. Šmil. Tušil, že vítězem nebude ve při každou měrou velikolepé každým způsobem. Šmil. Arch. Než ostavme to ve své míře a hleďme raději, jak se věci mají s onou vzdělaností! nezabývejme se tím! Kos. My [ďáblové] nedýcháme měrou smrtelníků po způsobu. Durd. D duševní stav člověka, nálada, zvl. duševní rovnováha. Nejsem v takové míře, abych se účastnila tak šermovného hovoru. Slád. Čeládka přicházela k obědu a k večeři celá zmlácena, ale vždy v dobré míře. Svět. Soudruzi jeho mohli ho napalovat dle libosti, on zůstal ve své míře. Svět. Děj se kolem něho co děj, nic jej z jeho míry nepřivede. Šub. Tento dráždivý pocit [slzí] v očích přivedl jej úplně z míry, nemohl domluvit. Šim. Náš pán jest nějak divně rozrušen; docela vytržen z obvyklé míry. Slád. Se sousedy žil v dobré míře v dobrém poměru. Slád. Proč jsem v tak špatné míře, zvěděl z rozhovoru. Krás. D jednotka na měření rozměrů a množství něčeho. Litomyšl měla na kořalku svou vlastní míru; odtud snad pošlo rčení „Leitomischler Rechnung“. Jir. Zrušeny [za cís. Josefa] staré váhy, mince a míry české, aby nás již nic od Rakouska neoddělovalo. Svět. Látro — našich předků míra délková. Jir. Čapí zoban — dobrá míra. Čel. Největší míra pozemková „lán“. Jir. Fys. míry délkové, plošné, krychlové, duté, úhlové. D měřice, stará dutá míra na sypké hmoty = 0.62 hl n. ⅔ korce; plošná míra = 0.1918 ha. Vyprávělo se o něm, že jeho věrtele a míry mají jednoduché dno, když kupuje, a dvojité, když prodává. Vrba. Chalupa s pětadvaceti měrami polí. Vach. Odevzdal jedinému synu celý majetek, chalupu a třicet měr polí. Preis. D Zast. máz. Starý pán měl před sebou míru piva. Maria. Vypil žejdlík piva; měl na tom dost, ačkoliv se hospodský divil, že prý si nepřeje celou míru, jsa sladovnický. Prav. D nářadí n. prostředek k měření, měřidlo, měřítko. [Truhlář] vzav skládací míru, hnal se z baráku. Rais. Kolem holého krku [krejčího] visela míra. Rais. Rekruti potom chodili jeden za druhým pod míru, u níž stál feldvebl a měřil. Dohn. Rozkřikl se na soukeníka, ať přiměří dva [lokte plátna], když má zlodějskou míru. Jir. Na tebe taky Pánbůh ztratil míru! (o člověku dlouhé postavy). Rais. Drátová míra příležitostní měřidlo ze silného ocelového drátu. Dobytčí míra k měření rozměrů n. k odhadu živé váhy dobytka. Typografická míra. Normální míra normál.
|