- magnetismus (vysl. -tyz-), -ism, -ismu m. síla způsobující, že některé kovy přitahují k sobě kovy jiné. Do červena rozžhavený magnet ztrácí magnetismus. Baar. Přen. Ruka [králova] téměř magnetismem řízená vztahovala se k dívce. Havlasa. Trvalo to dlouho, než zase [bratři] poznali magnetismus bratrství přitažlivost. Dur. Prvního máje mně napadlo vyjít si trochu dál za bránu. Magnetism srdce nejspíš. Ner. [Tradice a revolučnost] i v jiných dobách působily svým magnetismem na myšlení současné společnosti přitažlivostí, vlivem. Lum. Magnetismus zemský úkaz, že země je velkým magnetem, jehož pól jižní leží poblíže geografického pólu severního a naopak. D domnělá tajemná schopnost živého těla působiti na jiná těla, živočišný magnetismus, mesmerismus. Domníval se [Mesmer]‚ že jest v živoucích bytostech „živočišný“ magnetismus. Souček. Rozmluva obrátila se na pole sugesce, magnetismu a hypnosy. Čap. Ch. Ztráta milované choti a dcery zavedla ho v studium mesmerismu a magnetismu. Vrch.
|