- mechanika, -y f. fys. nauka o pohybu a rovnováze těles. Mechanika analytická, nebeská, stavební. D zaměstnání, řemeslo mechanika, lepší strojnictví. D Zast. strojnictví vůbec. Tu se od něho [posluchače polytechniky] očekává, aby se učil chemii neb mechanice. Rieg. Proslul [Kranner] také v oboru mechaniky čili strojnictví zvláštními stroji na vrtání kamene a šachet. Světozor. D vnitřní pohybové ústrojí nějakého zařízení, mechanismus. Oni mi vyndali z piana mechaniku! Herrm. Byl jako dítě, které rozebírá mechaniku loutky. Lum. Tech. jemná mechanika jemné přístroje, na př. optické, fysikální, psací a počítací stroje. D vnější, technické zařízení něčeho n. vůbec vnější, povrchová stránka věci. Jen podivná mechanika presidentských voleb amerických vzbudila dojem, že Rooseveltovo vítězství je něco neslýchaného. Přít. I barbaři rychle dovedou ovládnouti mechaniku evropského pokroku a domnívají se, že si osvojili i evropskou vzdělanost. Hol. Podává nám [klasicistická historie] z dějství historického jen jeho mechaniku, ne jeho organiku. Šal. D bezmyšlenkovitost, automatičnost. Princip intuičního hledání formy z plnosti chvíle a její jedinečnosti nahradil [básník] routinou a mechanikou. Šal. Práce jejich [kronikářů] stává se mechanikou a ne uměním. V. Mrš.
|