- mezník, -u m. znamení na lomu hranic, zpravidla z kamene: hraničník, hranečník. Hranice pozemku [jsou] vyznačovány mezníky. MSN. [Inženýři] zasadili nový mezník asi o tři brázdy do pole dál. Rais. Spory o mezníky. Vrch. D časové rozhraní, od něhož začíná nová etapa; konečná mez. Je tedy rok 1526 důležitým mezníkem ve vývoji mocnářství [Rakousko-Uherského]. Čes. pol. Manifest ten [českých spisovatelů z r. 1917] jest už dnes mezníkem v našich dějinách. Mach. Celý rozvoj lidský, jehož mezníky jsou pohanství, kříž, papežství a jeho spory s vládou světskou. Vrch. Mezníkem nového myšlení je mu Darwin. K. Čap. Za pevný mezník časový, pokud se mají práce pojímati do seznamu, volena polovice 15. století. Kraus. D Arch. mez. Tu se kmotra od ostatních odtrhla a polním mezníkem, jakožto nejkratší cestou, domů sobě zaměřila. Ehrenb. D Dial. vysoká čepice, persiánka. [Staří, mladí] chodili v čepicích i vysokém „mezníku“. Jir.
|