- náboj, -e m. co se nabíjí do střelné zbraně. Tam stály batterie děl, nesčetné řady vozů s náboji a prachem. Jir. Voj. náboj střela s prachem a zápalkou pro jeden výstřel. Cvičný n. slepý náboj prachová náplň se zápalkou, ale bez skutečné střely. Přen. Nikdy nevystřílel [jsem] náboj svůj v jedné stati nadobro útočení na někoho. Mach. El. tech. nahromaděné množství napětí elektřiny. Přen. Pronikavé oči a rozpoltěná brada jevily silný náboj vnitřní energie. Schein. D Stroj. část kola, kotouče n. vrtule, dosedající na hřídel. Kola [vozů] plná sněhu na paprscích i kolem nábojů těžko se otáčela. Jir.
|