- nádoba, -y f. nářadí na přechovávání n. přenášení tekuté n. sypké hmoty. Na polici bylo několik hliněných nádob. Jir. Nikdy Turci nezhanobili hrobů, kostelních nádob. Ner. Ani nádoby nám nedají [v hostinci]‚ a musíme s tím do krbu nočník. Slád. Změní se i způsob výroby, neboť výroba a odbyt jsou spojité nádoby jsou ve vzájemné závislosti. Přít. Přen. Chci vypíti nádobu hořkosti až na dno. Zákr. Nádoba utiskování Němců v Čechách je prý naplněna až po okraj. Čas. Milost boží vyvolila si ho za nádobu, aby jím byla oslavena. Hál. Nádoby jsme hříchu. Mach. Člověk je přece jenom člověk, křehká nádoba podléhající pokušení. Rais. Chatrná nádoba jsem byl — takové stehle slabé. Rais. Čerti šili tou malou nádobou všeho dětského tajtrlictví po celý den. Herrm. [Řeznice,] taková sprostá nádoba, nevzdělaná, měla ještě hubu. Jir. [Domýšlivost] nalézáme u podobných prázdných nádob také jinde u omezenců. Lier. Odpůrce je omezenec, dutá nádoba. K. Čap. Povídali v Korytné, že Vinci je nestálá nádoba. Rais.
|