- neb sp. vyjadřující rozmanitou míru rozlučování (od libovolnosti do neslučitelnosti) druhé části rozšířeného členu větného n. druhé věty (též ve dvoučlenné otázce n. ve dvoučlenném přípustkovém spojení), anebo, nebo. Tu a tam bylo vidět u silnice osyku neb jeřáb. Jir. Milá jest Baruška při práci buď na poli, neb v kuchyni, neb na dvoře. Něm. [Mládež] buď vznešenější boudy navštěvuje, neb na kočářích okolo se pomalu projíždí, aneb jen sem tam chodí. Havl. Posluchači slyšeli ponejprv z úst universitního profesora, že to neb ono také neví. Herb. Paní věděla, že dříve neb později pojede na pohřeb. Šmil. Tyto druhé [zlé bytosti] slovou Polednice neb Polúdnice, aneb jen vůbec Divé ženy neboli. Erb. Pojď sem, ty pohozená lebko: buď nevíš nic, neb nepovíš. Hál. Mluv! Je to pravda čili nic? — ano neb ne — ni slova víc! Sab. Však dříve dlužno jest se ptáti, zda žár ten čistí neb zda tráví? Vrch. Byl jsem na rozpacích, mám-li kolem něho [žebráka] jíti neb ne, nemaje ničeho, co bych mu mohl dáti. Mácha. Jafet vybral neméně než 28 jmen Bratří, které všecky, ať právem neb neprávem — za členy Jednoty vyhlásil. Goll. Bás. i v první části rozšířeného členu. Harfa tam visí, aby každý příchozí neb rukou stisknutím neb úsměvem do sladkých zasáh’ strun pro zábavu. Zey. D sp. dův. neboť. První láska jest nejlepší, neb se v ní nebe jeví. Hál. Bila [Runa] pěstmi ňadra sněhová, neb krutě odňal osud děti jí. Zey. [Údolí] smutné jest a temné, neb žádný den tam nezasvitne slunce. Bezr.
|