- obdélník, -a i -u m. geom. čtyřúhelník, jehož dvě a dvě strany jsou vespolek rovnoběžné a stejně dlouhé a všechny úhly pravé, pravoúhelník n. rovnostranný. Voj. obdélník rozptylu. D plocha v tvaru obdélníku. Zahnědlá i zelená pole rozkládala své obdélníky do daleké roviny. Maj. Ohromné obdélníky jejích [kavárny] oken vrhaly do ulice proudy nápadného světla. Merh.
|