- objekt, -u m. předmět vněmu, myšlenky, fantasie, úmyslu n. jiných vědomých vztahů, též cíl jednání. Poněvadž se díval [konsul] i sám na sebe jako na objekt, dovedl ironisovati stejně tak i sebe. Mach. Patrno, že lid není subjektem, alebrž objektem vlády, že neprovozuje vlády sám, ale že jí potřebuje a ji podniká. Pal. Filos. předmět od poznávacího subjektu odlišný a na něm nezávislý (op. subjekt). Gram. člen věty vyjadřující pojem zasažený přísudkovým dějem, předmět. D hmotný předmět, věc nějaká. Mezi rozdrobenými popelnicemi nalezen vzácný objekt broncový. Lum. Mysl. objekty staré pojmenování velkých tenat k chytání živé zvěře. D předmět obchodu, zejm. stavba nějaká, pozemky a p. Škoda, že nechcete něco [dům nějaký] koupit v Praze. Tady bych měl objekty. Štech. Tentýž charakter nesou na sobě i drobné jeho [Jurkovičovy] objekty (včelíny, verandy). V. Mrš. Mysl. soubor vlastních honiteb spravovaných jednou správou.
|