- oddělení, -í n. oddělená, samostatná část jakéhokoli prostoru, přináležející nějak k většímu celku. Na hřbitově ohledala komise hrobeček č. 65. v děckém oddělení. Arb. Již seděl v železničním voze — v oddělení první třídy. Vrba. Každý měl klíč od svého oddělení pultu. Čech. Zde tobolka mého hrdiny. Spatřujete několik oddělení a v nich nic. Čech. Les. lesní oddělení plocha lesa ohraničená trvalými rozdělovacími čarami (průseky) n. útvarem terénu. D jinaký oddíl, jinaká samostatná část něčeho, přináležejícího k vyššímu nějakému celku, organisaci, systému a pod. O jedné hodině vtáhlo oddělení myslivců na stráž. Mach. Quintu nám rozdělili na paralelky a já se dostal do oddělení prvého. Mach. Pátrání po zločincích je věc bezpečnostního oddělení. Přít. Pan rada pátého oddělení mimojda mně zaklepal na ramena. Ner. Na sáčkovou výrobu a galanterní oddělení vystačily ruční řezací stroje. Čap. Ch. Svatá Ludmila. Oratorium ve třech odděleních pro sola, sbor a orchestr. Vrch. Bot. systematická jednotka v systému rostlinném, nižší než kmen a vyšší než třída. Geol. část útvaru. D odloučení. Práv. oddělení dědictví odloučení dědictví od ostatního jmění dědicova za tím účelem, aby ho bylo užito výhradně na uspokojení věřitelů dědictví.
|