- omýti dok. mytím, opláchnutím očistiti, smýti, osvěžiti. Vyčkal, až Vaško omyje hnědákovi nohy. Jir. Tváře voňavým mýdlem omyté leskly se co zrcadla. Mel. Zatopil, přichystaný hrnec s omytými bandorami postavil na plotnu. Rais. Stará Bendová byla v mrákotách, ale po prvním omytí přišla zase k sobě. Kun. Toužím po tom, ležet před oltářem hodiny na studených dlaždicích a omýt je svými slzami. R. Svob. Jinde houpá se dávno z pozlátka omytý rezavý věnec. R. Svob. Přen. Hluboký, něžný pocit omyl teplou vlnou srdce pošpiněné z večera. Maj. D odčiniti, zbaviti viny, hříchu. Byl by jej zastřelil v tuto chvíli. Byl by omyl vraždu vraždou. R. Svob. On zabil hraběte, čest vrátil, z hanby mé mne omyl prokleté. Vrch. Nevykrucuj se! Neomeješ se! Svob. Tys omyl a očistil mne ne útrpností, ne litováním, ale láskou. Šmil.
|