- přímka, -y f. přímá čára. Vše bylo [v budoáru vévodkyně] hojně ozdobeno, všecko plno vlnitých a zkroucených čár, na ničem ani jediné přímky. Jir. Modelovalo [světlo] její [tetin] obličej hlubokými vrypy vrásek, s očima hořlavýma a rty sevřenými do tvrdé přímky. Řezáč. Zatrhl [jezdec] tak prudce uzdou, že se vraník vzepjal skorem až v přímku. Třeb. Geom. nejkratší spojnice dvou bodů na obě strany do nekonečna prodloužená.
|