- přechod, -u m. pohyb s místa na místo n. přes něco, přecházení. V Havlíčkově ulici byl zachycen tramvají při přechodu jízdní dráhy řezník z Novomlýnské ulice. Nár. p. Obtížný byl přechod [armády] přes Skaldu. Jir. Příčinou rýmy bývají náhlé přechody z horka do zimy. Thom. Mezery [v stromořadí] místy ponechané umožnily by i vozům těžkým snadný přechod přejezd. Ner. Gram. přechod do neutra. D místo, kudy se přechází. „Stráže“ střehly přechody vedoucí pomezným hvozdem. Jir. Cla na přechodech přes pomezí zemské byla důchodem královské komory. H. Jireč. Kde jsou [na ulici] vyznačeny přechody, používejte jenom těchto přechodů. Čes. sl. [Alej] byla jakýmsi přechodem z náměstí do protější ulice. Merh. Hydrol. přechody pro úhoře. D Zř. změna vlastníka. Přechod Bozkovic na Šimona ze Šťávnice v deskách zemských je zaznamenán. Šemb. D změna, přecházení z jednoho stavu a p. do jiných. Na tváři patera Athanáše udál se náhlý a netušený přechod. Jir. Obraty a přechody dějí se v životě pomalu. Mach. Ten přechod [ze střední školy do života] je příliš prudký. V. Mrš. Přechod od vzdoru k utišení nebyl u něho [básníka] tak těžký. Vrch. Mám ráda náhlý přechod světla v tmu. R. Svob. Těl. přechod z postoje do postoje. D přechodné území, spojující článek dvou rozdílných věcí, přechodný člen, mezistupeň. Lépe je v subtropických přechodech od podnebí horkého k mírnému. Enc. č. ml. Bývali kdysi [myslivci] přechodem mezi poddanými a vrchností. Vrch. Z romantismu skoro bez přechodu české písemnictví ocitá se hned uprostřed dekadence. Kar. Zavedl jsem řeč za vhodného přechodu na vypravování dědovo. Jir. Malba zdí tvořila pěkný přechod skutečné zeleni révy a břečťanu. Vrch. Od rána do večera sedí [žena] u klavíru a hraje skály, přechody a trylky. Slád. Dávám pozor [při zpěvu] na přechody. Podl. Lék. doba vyhasínající pohlavní činnosti, zejm. u žen, klimakterium.
|