- předmět, -u m. něco neživého, věc. Zakopla o nějaký předmět na podlaze. Vach. Pestrá směs rozmanitých předmětů skrývala se v ní [v truhlici]. Just. Zrak její těkal plaše s předmětu na předmět [v pokoji]. Arb. Předměty slívaly se mu [Ríšovi] před očima, s jeviště neslyšel než ženské a mužské hlasy. V. Mrš. Hlavními předměty tržními jsou zde [v Bělehradě] cibule, tvaroh. Ner. Voj. předměty terénu přírodou n. lidmi vytvořené porosty, komunikace, stavby a pod. Výr. předměty denní potřeby. D to, s čím se obíráme, čeho se týká činnost, thema, námět a pod. Začal chutě o svém zalíbeném předmětě. Jir. Nový balkon stal se předmětem živých debat po hospodách. Mah. Jak se jednou začalo o tom předmětu mluvit, nebylo konce. Něm. Mluvili o všem možném a skákali s předmětu na předmět. Kun. Předmět sporu byla žena. Vrch. Že prostota jeho se stala časem i u nich [mnichů] předmětem veselosti, to netušil. Zey. [Marie] stala se proň předmětem největší laskavosti. Lum. Zamilovaný touží být u předmětu své lásky. Staš. Máme mnoho dramatických básní, ve kterých jest hlavním předmětem konflikt lásky s poměry jí nepříznivými. Durd. Šlejhar místy zapomněl na původní předmět svého líčení. V. Mrš. Filos. všechno, co může být jakkoli myšleno n. posuzováno. Práv. předmět důkazu sporné faktické okolnosti, které třeba dokázati; předmět sporu sporná věc nebo právo, o které se vede spor. Obch. předmět podnikání obor, odvětví, druh podnikání. Škol. vyučovací předmět obor vyučování; předměty povinné, nepovinné; zkušební předmět vědní obor n. obory, z nichž se konají zkoušky. Gram. předmět při slovese (přídavném jméně) výraz, jehož vazbu sloveso (přídavné jméno) řídí, objekt.
|