- †původ, -a m. původce, strůjce. O! jsemli hoden, že mne tato země nese! Mne všeho zlého původa! Tur. Ve své tuposti neodpovídal [chlop] za své skutky, převaluje odpovědnost na šlechtice jako na původa jejich. Hol. Zastavili činnost missionářů, kteří tohoto vzbouření byli bezděčnými původy. Rez. [Kněží] byli původy a řediteli velkých shromáždění na horách. Tomek. D (v staročeském právu) žalobce. Kde nebylo původa čili žalobce soukromého, měl zastupovati žalobu z úřední povinnosti buď rychtář císařský nebo městský. Rez. Původ čili žalobce musíval [při božích soudech] broditi se vodou, pohnaný šel tři kroky za ním. Kal.
- původ, -u m. podnět, popud ke vzniku něčeho, důvod ke vzniku. Panovalo mezi oběma příkré nepřátelství. Však jaký byl původ rozmíšky té? Čech. Muž její je ctimilovný učitel, má rodiče, bratry, sestry, nesmí mezi nimi původ dáti mrzutostem. Prav. Syn můj dobře hádá, hledaje původ choroby v zlém kouzlu. Zey. Původ její [katastrofy] ležel nepochybně ve vadné konstrukci strojů. Čap. Ch. Pevnější vyhranění stavovských vrstev v národě nebylo nikterak původem poroby, nýbrž zjevem provázejícím mocný proces emancipační. Šus. Přen. On byl původem návrhu, aby hlavní město Praha zasadilo se o změnu řádu volebního. Zl. Praha. On původem toho nešťastného z okna vyhození císařských místodržících není. Mach. Zlobila se na mne, že prý jsem původem všeho zlého. Prav. D Zř. návod, přičinění; zásluha n. vina. Pochvaly zasluhují oni vlastencové, jichžto původem a přičiněním hry v jazyku českém na pražském divadle představeny byly. Lum. Bylo radno, počínati si s tímto člověkem co nejopatrněji, aby poplach nevznikl posléz jeho původem. Čap. Ch. To byly první slzy, které tekly původem oné ženy! Zey. D začátek, existence něčeho, místo n. doba vzniku, východisko. Téměř všechny řeky [v Čechách] původ berou v německých krajinách. Havl. Abeceda ta [hlaholská] původ svůj vzala v Bulharsku. Šaf. Nejvíc se ovšem kupují hodinky kapesní, původu švýcarského. Ner. Písně Kanteletaru mají původ v městech a za skladatele mají drobné řemeslníky a námořníky. Hol. Tato podivu hodná rozšířenost jednostejné pověsti mezi národy od sebe vzdálenými ukazuje zjevně na starý její původ. Erb. Vedle vlastního stavení byla ještě přístavba jakás, mnohem novějšího původu. Dyk. Náboženství vzalo původ svůj z pocitu závislosti na přírodě. Čech. Dřív [než my lidé vyhyneme,] světa původ seznáme. Ner. Gram. původ slova. Geol. původ hornin. Bot. původ plodolistů, kořenů, jádra a p. D národní, rodová, společenská a j. příslušnost. Okolnosti rozdělily veliké množství lidu Slovanského původu již od dávna na čtyry rozdílné národy. Havl. Vám všem vidím český původ zarytý ve tvářích k nevyhlazení! Třeb. Pan de Beriot byl po otci původu francouzského. Kam. Je si vědoma [mladá generace] svého „městského“ původu a příslušenství. Merh. [Lidé si ukazovali] Mikuláše a Mikáta, oba bratrance, oba selského původu. Jir. Jeho dědeček a babička, svým původem odkudsi z valašských hor, byli spořádaní a bohabojní lidé. V. Mrš. Šlechtický původ malého sirotka valně přispěl k tomu, že vladykové se ho ujali. Jir. V jejich vznešené společnosti přeukrutně [se] zapomněl, připomínaje jim jejich plebejský původ. Svět. Křtil ho [ševcova syna] starý kapucín, ten byl také ševce syn. Bába přišlá k porodu z ševcova je původu. Muž. Byl by tak ledakomu namlátil, kdo v chlapeckém skotáctví vypustil z úst urážku, naznačující jeho nelegitimní původ. Herrm. Pessimismus její [básnířky] jest původu čistě vědeckého. Vrch. Slovo „derviš“ je původu perského a znamená „chudý“. Ner. Slečna jest dle původu slova tolik co šlechetná, šlechetností, šlechetenstvím se vyznamenávající panna etymologie. Prav. D Zast. původní text, obraz a p., originál. Píseň tato tištěna jest již v „Rodinné kronice“; v původu bulharském lze se jí dočísti ve sbírce bratří Miladinovcův. Zl. Praha. Některé [kopie Večeře Páně] dosti věrně vlastnosti původu vypodobnily. Koll. Přeložení Vossovo [básní Homérových] pokládá se původu za podobnější nežli v jazyku kterémkoli. Presl.
|