- pa, pá (papa a pod.) citosl. vyjadřující mazlivý pozdrav na rozloučenou, s Bohem. „Tak pa, pa, Mélinko, pa,“ loučil se [rada s dcerou] sladce. Rais. „Tedy pá, na shledanou.“ Bratr se sestrou dali si po hubičce. Kam. D jíti (býti) pa, pá v dětské mluvě jíti (býti) pryč z domu. Madlence musí se říci, že šla [maminka] daleko pa a že se vrátí. Čech.
- pa, pá, papa citosl. značí živý odpor, nelibost. Děvče bez věna — pa! Čech. Milosť s kacíři?! Pa! Čech. Stařec zamžoural, přiložil pravici k uchu a pohodil jí, nic jiného neřka, nežli: „Pa!“ To jako, že vypravovati nebude. Hol. Pá, jaké je zde horko! Vrch. „Vy si ještě všecko řešíte povrchním slovem.“ „Pa - pa pa - pa! Já řeším otázky, o nichž se vám ani nezdálo!“ Svob. „Trachtaci [chystám] pro vzácné hosty.“ „Papapapa! Tu si vystrojíme jindy.“ Mah. D značí ostrý, rachotivý zvuk. Pa, pa, papapa — rachotí strojní puška. Ros.
|