- papá, papa (vysl. papá) m. neskl. poněk. zast. hypok. (v měšťanském prostředí) otec. Slečna se zavěsila zase na rámě svého papá. Čap. Ch. Papa šel po silnici na procházku s mamá. V. Mrš. Nebožtík náš papá měl pořád samé pletky. Rais. Ema políbila mu [otci] ruku: „Dobrý den, papá.“ Kosm.
|