- pa, pá, papa citosl. značí živý odpor, nelibost. Děvče bez věna — pa! Čech. Milosť s kacíři?! Pa! Čech. Stařec zamžoural, přiložil pravici k uchu a pohodil jí, nic jiného neřka, nežli: „Pa!“ To jako, že vypravovati nebude. Hol. Pá, jaké je zde horko! Vrch. „Vy si ještě všecko řešíte povrchním slovem.“ „Pa - pa pa - pa! Já řeším otázky, o nichž se vám ani nezdálo!“ Svob. „Trachtaci [chystám] pro vzácné hosty.“ „Papapapa! Tu si vystrojíme jindy.“ Mah. D značí ostrý, rachotivý zvuk. Pa, pa, papapa — rachotí strojní puška. Ros.
- papa citosl. v. pa.
- papá, papa (vysl. papá) m. neskl. poněk. zast. hypok. (v měšťanském prostředí) otec. Slečna se zavěsila zase na rámě svého papá. Čap. Ch. Papa šel po silnici na procházku s mamá. V. Mrš. Nebožtík náš papá měl pořád samé pletky. Rais. Ema políbila mu [otci] ruku: „Dobrý den, papá.“ Kosm.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 43
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 43
|