- pasovati 1. ned. i dok. (koho nač, zř. zač) zvláštním obřadem povyšovati, povýšiti do stavu rytířského. [Král] vzal meč svatého Václava a pány na rytíře sv. Václava pasoval. J. Pichl. Nuže, pasuju vás za rytíře, noste mé barvy. Čech. Nikdo se nenarodil rytířem; i královští synové dosahovali té důstojnosti zvláštním obřadem, t. zv. pasováním. Bidlo-Šus. Přen. Sám bůh tě pasoval za rytířku svou, vloživ do tvého srdce vroucnost. Svět. Pasoval se na rytíře slečny Marie, vedle níž seděl stal se jí společníkem. Čech. Drast. Zejtra měl je pasovat oprátkou lněnou kmotr kat oběsiti. Šmil. D Expr. povyšovati, povýšiti někoho, jmenovati, prohlásiti za někoho. Pasování myslivce stalo se při ulovení prvého kusu zvěře… A. Břez. S radostí v srdci ubíral se na učence pasovaný Kořínek z kavárny. Stroup. Lidi, kteří se pasovali na kritiky, je u nás hodná hromada. Dyk. František Oul vracel se domů pasovaný na čas pobytu svého v městě za člena místní společnosti. Her. Dolní sněmovnu pasoval [král] na jediné politické forum Anglie. Přít. Sprosťáctví bývá tu pasováno na humor. Hál.
- pasovati, pasovati se 2. ned. lid. slušeti, hoditi se. Mnozí u stolů řekli: „Ta má hlas.“ A jiní: „A jak jí to pasuje.“ Nor. Pasoval [kámen]‚ jak dyby ho kameník byl do těch veřejů vyměřil. Klost. My k sobě nepasujem. To nejde. Merh. [Skutečnost] není k tomu, abychom si z ní vybírali, co se nám pasuje. Přít.
|