- pepř, -e m. druh koření. [Pučálka] je smočený a pak upražený, pepřem posypaný hrách. Něm. Tak by šla mezi lidi, nemytá, špinavá jako pepř! Hol. Přen. Vkládá-li každý z nás do svých plodů po štipci pepře, sypal ho Bendl po librách psal ostře, satiricky. Krás. Každé jeho slovo bylo medem obaleno, jenž štiplavý zakrýval pepř ostrost. Jir. Ať mi pak [někdo] jen jedno místo uvede, kdy vybočila mluva má z vážného tonu v sarkastické pokřiky, v nedůstojné narážky a v podobný pepř v „kritikách“ často oblíbený. Durd. V reservovaných kabinetech [v neapolském museu]‚ kam jsou jen muži vpouštěni, jsou sbírky antických, řekněme, „pepřů“, mosaiky, fresky pikantností. Mach. Zbož. pepř bílý, černý, dlouhý, cayenský. Bot. rostlina z čeledi pepřovitých, pepřovník, Piper.
|