- plamen, -e m. (dat. sg. též plamenu, lok. též plamenu n. plameně) světelný úkaz prudce šlehajících pruhů zapálených plynů při hoření a spalování látek a provázený vývojem tepla. Jarý plamen vyšlehává na ohništi. Čech. Statek stál v jednom plamenu. Just. Dvůr hořel již plným plamenem. Třeb. Město dobyté plamenem lehlo. F. Smet. Vařit pomalu na malém plamenu je úspornější nežli rychle na velkém plamenu. Zlín. List vznesl nad plamen lampy a spálil jej. Pfleg. Tam světlo jen, kde žlutým plamenem plyn ozařuje trottoir. Mach. Bylo už hezky na podzim, dni krátké, západy jako plameny. Rais. Ležel [v lůžku] rozpálený jako plamen. Baar. Připomenul si, že by jediné nepravé, neopatrné slovo bylo olejem do plamene zhoršilo by věc. Jir. Přen. Plamen jeho života pomalu, ale postupně dohoříval. Zey. V srdci lidském vyhasnul plamen lásky Boží. Kamen. Náklonnosť k Luise rozněcovala se v plamen vášně. Šmil. Komorou přecházel zmítán vztekem, hanbou a všemi plameny pekla žárlivosti. Jir. Já se kála — plamenem bolesti. Něm. I jej ožehly před lety plameny pochyb a nejistoty. Jir. Tenkrát byly dohořely poslední plameny velké doby husitské. Ner. Chem. plamen oxydační nesvítivý, v němž se za dostatečného přístupu vzduchu plyn dokonale spaluje; plamen redukční žlutý, svítivý, v němž se za nedostatečného přístupu vzduchu plyn spaluje nedokonale. D Kniž. lesk, světlo. Tiše, bez plamenů tměly se její zornice. R. Svob. Náhle proti sobě stáli oba, on oheň v zraku — ona cudný plamen. Vrch. Z pod něho [klobouku] zří dvé hnědých plamenů lesknoucích se očí. Mach. Svíčky zářily na lustru, jehož skleněné ozdoby byly plny plamenů. Rais. V tabulkách k jihu obrácených oken blyští se bílý plamen odraženého měsíce. A. Mrš. Byli sami pod nebem plným stříbrných plamenů hvězd. Svět. D Kniž. pocit horka v těle, horkost. Máňa cítila plameny ve tvářích. Čap. Ch. Jest tělo moje plamen jediný. Zey. V tvářích pálil ho plamen zimničný, hlava mu hořela. Pfleg. D rudé zabarvení, ruměnec. Nebe stojí v plamenech (o červáncích). Mach. Plamen polil jeho čelo, z očí jiskry sršely. Klicp. Tváře jeho zahořely temným plamenem. Tyl. Devět hochů popálila plamenem svých očí. Čel. D Kniž. láska, vášeň. Plamen ve srdci jeho po každé návštěvě vzplanul mocněji. Jir. Ta báseň jí [Josefince] dodá! Samý žár a plamen! Ner. Komu však žhavý plamen bije žilami jako mně, ten nehledí, sluší-li se, čili nic. Jan. D Kniž. nadšení, zápal, zanícení, roznícení. Umíť on vlíti člověku do žil plamene. Jan. Dle toho tě poznávám. Hned v ohni a plamenu. Čes. Thalia. Všem divý plamen šlehá z tváře, z očí. Hál. Ale to jste měli vidět Procházku. Tehdy byl vám ještě samý plamen. Pfleg. Morava stojí právě ve volebních plamenech. Čas. Církev římská v jedenáctém století vrhla celou Evropu v plamen. Zel.
|