- pleniti ned. olupovati bezbranné obyvatelstvo o majetek, zvl. při válečném tažení, drancovati. Vojsko vítězné nesmělo pleniti, nýbrž rozkaz mu dán, aby se k lidu co nejvlídněji chovalo. Svět. Mimo to dovolili důstojníci vojákům domy pleniti. Rez. Lid srocený jal se kláštery a kostely pleniti. Zl. Praha. Vůbec nežili kleftové v dobrém přátelství s popy a mnichy a často je plenili. V. Neb. D (co) vůbec velmi zhoubně ničiti, pustošiti. Housata a kachňata plenila již od delší doby jeho pole. Arb. Mrská se na polích, ničí se v lomech, plení se v dolech. Vach. Jde láska světem, srdce plení. Vrch. Les. plenění nemírná lesní těžba prováděná bez zřetele na přírůst n. na mýtné zásoby porostů. D Zř. plíti, mýtiti. Chceme-li vypěstovati v záhonu květiny, nutno plenit býlí. Dyk. Kde najdete býlí, pleňte je. Mach. [Cyril] sekerou kácel stromy, plenil hloží. Kuč.
|