- pluk, -u m. větší vojenská jednotka taktická, správní a výcviková. Můj Jiří byl nejvyšší muž v celém pluku. Něm. Jeroným Hrudka, pěšák od čáslavského pluku. Vach. Byl nejlepší střelec na pistole v celém pluku. Pfleg. Voj. pluk pěší, dělostřelecký, letecký a j. D Zast. vojenský zástup vůbec. Mladík se postaví v čelo pluků otcových, vytáhne meč a křikne: „Všem nepřátelům hlavy dolů!“ Něm. Marobud kázal plukům svým ustoupiti na blízká návrší. Pal. D dav, velké množství. Zatím se vrátila babička, vedouc s sebou matku a celý pluk kmoter a tetek. Just. Nastal jásot v celém tom pluku veselých hochů. Pfleg. To byly by mohly před ní roztahovati celé pluky elegantních dam své paví vlečky. Podl. Pluk recensentů špinavých a filologů bezhlavých v nich [verších] ryl. Hál. Přen. Celé pluky divokých myšlenek bouří mou hlavou. Čech. V srdci zlém on chová neřestí všech celé pluky. Vrch.
|