- pohřbíti (zast. pohřebiti) dok. uložiti mrtvolu do hrobu, pochovati ji n. jiným způsobem pietně odstraniti, odkliditi. Pohřbili jsme mrtvého. Dyk. Maryčka je pohřbena na hřbitově mezi samovrahy. Kar. Hlavy sťatých s mostecké věže byly sňaty a s velikou poctivostí pohřbeny. Jir. B. Faltys bude pohřben žehem v pražském Krematoriu. Čes. sl. Byl zachvácen katalepsií a náhodou ušel prý pohřbení za živa. Thom. Na zahrádce máme hřbitůvek, tam děti pohřbily špačka. Herb. Prosil ho [kůň Horymíra]‚ aby až zhyne, nedal ho zvěři na pospas, ale aby ho dal před vraty svého dvoru pohřebiti. Jir. Přen. Jsou v nebezpečenství, že je [nájemníky] dům pohřbí ve svých zříceninách. Just. Pádem pohřbil [javor] ženu nešťastnou. Šmil. Naříkala, že by nejraději sebe i život svůj minulý pohřbila na dně vltavském. Šmil. Mnich pohřbil se za živa ve své cele. Čech. Jertrudu měly klášterní zdi na věky pohřbiti. Svět. [Býk] se pustí přes hráz a plot, až pohřbí i s pastýřem se v hlubinách. Vrch. Žert. Uhlík ve své útrobě pohřbil poslední buchtu. Hol. D přivésti ke zmaru, k zničení, k zániku. Byl zoufalý. Ne proto, že pohřbil své jmění, ale že nemohl dále kopati. Jir. Člověk, jenž tucet listů tak mistrně redigoval, že je v málo měsících šťastně pohřbil, — praví, že by mohl proti nám mluvit „učeně“. Ner. Zalekl se jejích slov a znova své plány pohřbil. Svob. [Vlasta:] Velkou moji myšlenku pád Děvína na věky nepohřbil. Zey. Odpuštění znamená pohřbení jeho rodinného života. Hlad. Návrh Slavíkův byl přikázán výboru volebnímu, od něhož se očekávalo, že návrh pohřbí odloží, až se na něj zapomene. Čes. pol. Žert. „I ty ďučiště jedno!“ ozvala se matka. „Že ono zas pohřbilo hrníček“ rozbilo? J. Šír. D přijmouti resignovaně ztrátu něčeho, smířiti se se ztrátou, vzdáti se něčeho, resignovati na něco. Pohřbil svou poslední naději. Jir. Pohřbivši své radosti a touhy, žila jen z blaha své paní. Rais. Pohřbila na vždycky štěstí své. Pfleg. Vonný dech a žárný zrak mladé ženy pobouřily ve mně vzpomínky na Prahu, kde pohřbil jsem sklamanou tehdy lásku. Herb. D Bás. ukrýti, skrýti, zahaliti, zakrýti. Rytíř Jan svůj pohřbil džbán kams do mělnických skalin tesu. Vrch. Sedl si do křesla a pohřbil v dlaních svůj obličej. Til. Sedí u okna, v bělostných ručkách hlavu pohřbenu. Maria. Chtěla jeho hlavu pohřbíti v záhybech své sukně. Kun. Zůstal jsem ve svém křesle seděti pohřben v hluboký stín. Zey. Dech obor je [bludaře] zavál a pohřbil. Nový. Vy budete mlčet — vše bude pohřbeno mezi námi. Hlad. Lesík našel pohřbený v nádherných spoustách sněhu. Vach. Náměstí bylo v hlubší ticho než o půlnoc pohřbeno. Svět. Naděj žila zas v mém srdci, posud v hoři pohřbeném. Zey. D Bás. pohřížiti, vsunouti něco někam. Čekala, že pohřbí v ňadra jí ten meč, jejž třímal v rukou svých. Zey. Jak svorně se klonily tyto dvě dívčí hlavy nad prací, a přece by byla jedna z nich bez rozmyšlení dýku v prsa své družky pohřbila. Svět. Pohřbila svá ramena až k loktům do třpytících se kup. Svět. D pohřbíti se (več, do čeho) cele se něčemu oddati, pohřížiti se do něčeho. Opět se pohřbila ve svoje mlčení a dumání. Svět. Já v nové velké práci se pohřbím. Vrch. Pohřbil se s láskou do dějepisů všeho druhu. Podl. Jsou [klečící] pohřbeni v sebe, v boha, vnořeni v čistotu meditace a modlitby. R. Svob.
|