- poklesnouti dok. zaujmouti nižší polohu, klesnouti. Pravice, držící osudný mandát, mu poklesla. Jir. Pak prsíčka se nadzdvihla, poklesla opět a tváře prorůžověly. Šrám. Lekla se, kolena pod ní poklesla. V. Mrš. Nešťastný Anton úplně zmožen poklesl na lavici. Čech. Již pokleslo slunce do tůně mořské. Špind. Soňka s Aldou byly mezi prvními, jež přiběhly se seznámit a uctivě poklesnout do kolínek. Svob. Přen. Zajme-li tě marnost, poklesneš-li do hříchů, bohatství tě nespasí. Prav. Celá affaira poklesla v zapomenutí. Čech. D (o hlase) státi se hlubším, snížiti se. Zvroucněním mu hlas poklesl. Čap. Ch. Náhle poklesl Sádochův hlas, na okamžik ztichl, ale znovu se ozval. Jir. D dostati se do úpadku, ztratiti na síle, zeslábnouti, zmenšiti se. Poklesla její víra ve spravedlnost a dobrotu lidí. Vach. Hluboce poklesla víra a mravnost. Helf. Jaké poklesnutí sil v tělech i duších! Merh. Ctižádost poklesla. Čech. Vliv a vážnost její [soustavy Hegelovy] poklesla. Durd. Umělecký vkus národa muzikantů vlivem operetních, filmových a tanečních šlágrů hluboko poklesl. Krit. měs. Gram. změniti funkci, přejíti z jedné gramatické kategorie do druhé takovým způsobem, že na př. substantivum se změní v adverbium. D upadnouti do duševní ochablosti, sklíčenosti. Kdykoli mužná mysl jeho poklesne, pozdvihá se zas, jakmile se s ní octne v úchylku maminčiny sukně. Hol. Sami nad marnou cestou svou poklesli [poutníci hledající živou vodu]. R. Svob. Když míjeli most, poklesla na duchu zmalomyslněla. Vach. D mravně, společensky, důstojenstvím upadnouti, státi se méně cenným, proviniti se. Tak hluboko jsem poklesla? Vždyť nejsem veřejná nevěstka! Herrm. Tak daleko Zajaš kdysi poklesl, že až žebrat k inženýru Bojnarovi zašel. Nor. Požehnej mne k novému stavu, abych v ničem nepoklesla. Prav. Hluboko poklesnout dovede lidská tvář. A. Mrš.
|