- polovina, -y f. jeden z obou stejných dílů, na něž je rozdělen nějaký celek, polovice, polovička, půlka. Kdybys polovinu chtěla mého království, tak ti ji dám. Zey. Někdy, zvláště v prvních polovinách skladeb svých, jest [posuzovaný básník] monotonní. Vrch. Polovina dne uprchla dumáním zcela neplodným. Čech. Bylo v druhé polovině dubna měsíce. Rais. Polovina oken špatně přiléhá poloviční počet. R. Svob. Vychování ženské poloviny veškeré mládeže jest zanedbáno. Durd. Statek z dobré poloviny byl zatížen. Vrba. Jsem o polovinu mladší než ona. Čap. Ch. Odvětil jen tak na polovinu úst ledabyle. Šim. Ty nebudeš taková, jako tvá matka. Ani tak hezká nejsi! Ani polovinu ne! R. Svob. D prostředek, prostřední část. [Prokop] jídlo do poloviny stolu odstrkoval! R. Svob. Můj život přeběhl daleko přes polovinu lidského věku. Podl. Seznámil jsem se s ním v polovině let devadesátých kolem r. 1895. Mach.
|