- pozdraviti dok. (koho) projeviti někomu úctu n. přátelství, obyč. ustálenou formou, ve společenském styku, dáti pozdravení, pozdrav. „Dobrý večer,“ pozdravila Klára Olšovského. Pfleg. „Dobrou noc, pane!“ pozdravil dělník odcházeje. Zey. Kdykoliv jsem Barušku pozdravil, usmála se vždy na mne srdečně. Šim. Pozdravili se a podali si ruce. Kosm. Pozdravila se [paní] s Annou, Jeníkem. R. Svob. Drast. Táhni, sice tě pozdravím tou holí udeřím. Zschokke. Přen. Jen chvílemi pozdravil ho tichoučký ševel řídkých osik. Rais. D nadšeně, s radostí přivítati, uvítati, oslaviti. Nejvzácnější sousedé u něho se shromáždili, aby mu štěstí přáli a novou spoluobčanku pozdravili. Svět. U brány shlukl se valný houf, aby vítěze pozdravil. Jir. Nejstarší ze společnosti zvučným přípitkem pozdravil nový rok — a číše zazvonily. Herrm. Smích a výkřiky souhlasu pozdravily ten návrh. Jir. D Zř. uzdraviti; obyč. pozdraviti se zotaviti se. Kolikrát vás v nemoci [hospodyně] pozdravila jejím [lípy] květem, který je nad všechno drahé koření. Šlej. Asi ve čtrnácti dnech pozdravil se přítel tak dalece, že mohl opět vycházeti. Arb. Pozdravila se na těle i na duši. Prav. Přen. Také polní hospodářství selské ani nemůže se pozdraviti, když na něm lpí tak veliká břemena! Herb. D dáti, popřáti zdraví. Pán Bůh rač pozdravit za tu outěchu, děkujem. Jir. Pozdrav bůh, Jaroslave! Hál. Ovšem přestane pak i vyžinování trávy „za pozdrav pán Bůh“ zadarmo. V. K. Jeř. — V. t. pozdravení.
|