- právo, -a n. oprávnění, nárok odůvodněný právními zvyklostmi; poměry, v nichž se takové nároky uplatňují a jsou uznávány. Host má právo si vybírati. Vrch. Sám dítěte si nevšimnul, aniž dal právo matce jeho neb otci přestoupiti práh jeho obydlí. Šmil. Anť se Bedřichovým rodičům ty světácké pletky úplně zhnusily, byli radovi právo udělili, aby jim syna oženil. Svět. Vedlo se s ní [děvče s mlynářkou] samo, jako by nikdo jiný neměl k tomu takového práva Svět. Proč stalo se tak, zkoumat nemám práva. Vrch. Jakým právem mohla [dívka] zde zůstat? Zey. Nezáleží tolik na generačních právech jako na generačních povinnostech. Krit. měs. Obhajoval právo průměru a prostřednosti, jehož nelze rozumně upírat nikomu i nikde. Sez. Já ženou chtěla bych a matkou být! Bůh dal mi k tomu právo, neboť dal mi něhu k dětem velkou. Zey. Korunu jsem Tobě zachránil a na tvou vděčnost spíše práva mám než na výčitky, kněžno vznešená. Vrch. V hospodě na litkup si každý dělá právo. Prav. Jen národ ten buď nazván vzdělaný, jenž žen svých právo podlé práva ctí. Ner. Hlásil se [Měchurův duch] opětně k svému právu. Měchura opět komponoval. Šmil. Selský ceremoniel jako o křtinách a svatbách i o pohřbu hlásí se k svému právu. Baar. Kroj původní se drží v právu svém. Pfleg. Stulila se mu v náručí, přivinula se k němu, jako by svou pokorou dávala mu za právo. Lier. V právu jest, kdo v cesty lidstva bludné své písně vrhá osiřelou zvěst. Vrch. D oprávnění, nárok odůvodněný zákonitými ustanoveními; poměry, v nichž se takové nároky uplatňují a jsou uznávány. Vydobudu na dvoře královském téměř veškerých ztracených a zapomenutých práv zdejších abatyší. Zey. Snaží se, mně na vše časy zmařit právo ke trůnu. Voc. Poddůstojník nemá práva nosit důstojnickou šavli. Mach. Na všecko po matce má [Voralka jako dcera] větší právo nežli bratrova žena. Rais. Právo podací náleželo králi. Pal. [Sedláci] přestali jezditi na robotu a vykonávali práva bývalých vrchností. Prav. Já dítě postavím pod právo úřadů! Hál. Plán i s přípisem poslal [Vavák] Plzeňským, a ti mu za to udělili právo měšťanské. Jir. Před lavicemi konšelskými, od nichž lidem právo se říkalo, stáli dnes dva lidé. Win. Na nich [sněmech] nalézá [král] právo v souhlasu s míněním shromážděného panstva. Šus. Až vrátím se z boje, staň právo se tobě! Krás. A jak nám chce hrabě, udělati po právu? Šub. Obec vystoupila co rozsudí, a dala purkmistrovi za právo. Tomek. [Nejvyšší písař zemský] zasedal také z práva mezi nejvyššími úředníky na soudu. Pal. Osud posadil mě na soudcovskou světa stolici a vnutil v ruce moje práva meč! Zey. Práv. právo užívací, hlasovací, dotazovací; právo chudých osvobození od soudních útrat, úředních poplatků a dávek; právo volební; právo opční; právo domovské, obyvatelské. D právem, zast. s právem náležitě, odůvodněně, zaslouženě; bez práva nezaslouženě, neprávem; vším, plným a pod. právem V městě počítali dcerku aktuarovu mezi nejhezčí, a právem Jir. Mohli vším právem v městě povídat: „U Hloušků se může i v podlaze shlížet.“ Něm. To jest básník, jemuž náleží nejplnějším právem název poety. Kar. Aj, div, myšlenky [sen] zaplašil! Však právem. Hál. Kníry měl značně do žluta, čili „přičouzené“, jak přítel Klička říkával, a to s právem, neb starý Měchura nedal ani dýmky neb doutníkův z úst. Šmil. Nám Slovanům se vytýká, a ne bez práva, že příliš filosofujeme. Zl. Praha. D souhrn právních norem týkajících se nějakého celku, oboru, místa a p. Práv. právo mezinárodní, mezistátní; církevní, kanonické; finanční, obchodní; námořní, kořistní; horní, lesní; trestní, trestní hmotné, trestní formální, stanné; občanské, konfesní, interkonfesní, mezikonfesní; autorské. Práv. zast. ministr práv spravedlnosti. D úřední postup, jímž se uplatňují právní nároky, soudní řízení. Pustilo se [příbuzenstvo] do soudního procesu, nastoupilo cestu práva. Her. Chceš býti kázán právem vojenským! Jir. Hlodalo pomyšlení, že bude tázán útrpným právem mučen při výslechu. Jir. Nejeden [lupič]‚ vystáv právo po třikrát, po čtvrté na mukách duši vypustil. Třeb. D práva pl. právnické studium, právní nauky. Absolvoval práva. Herrm. Dokončil gymnasium a nastoupil na studium práv. Staš. Šel na práva. Hol. Za pár let může být doktorem práv. V. Mrš. Občané v právech aspoň poněkud obeznalí obdivovali se vzácnému důmyslu právnickému. Arb. D právo n. práva pl. zast. instituce, úřad sloužící k uplatňování a hájení právní normy, soud n. správní úřad. Pan Jan svob. pán z Aehrenthal, vicepresident u zemských práv království českého. ČČM. V dlouhé síni zasedlo městské právo, purkmistr a konšelové, k soudu. Ehrenb. Ani zámečtí, ani vesnická „práva“ ani městecká nikoho nechytili. Jir. Jsem při právě usedlý, jsem z konšelů, neuteku! Win. Oznámit spěšte to [vraždu] právu. Quis. Ten v takém stavu byl nalezen, že nemůž’ dáti právu ni svědectví, ni pohnán býti k stání. Slád. D dřevěná hůl n. spletené řemínky jako odznak moci rychtářské n. předsednictví cechů, ferule. Za stolem zdvihl se starosta s koženým právem v ruce. Udeřil jím o stůl. Všichni jako na povel vstali a stichli. Baar. Stačilo, aby někde jenom vypískl dívčí hlas, a už běžel nejen ponocný, ale i městský rychtář s právem v ruce a bil tou strašnou zbraní, upletenou z býčích žil a šlach, hlava nehlava. Baar. D Zř. šibenice. Klínec z práva veletuhý robí [cikán] pánu na ostruhy. Heyd. Vždyť nad tím srázem skalistým o sloupech dvou výš spojených jest „trpné právo“ zřít. Heyd. D Mysl. právo myslivecké drob ze zvěře spárkaté n. černé, který podle starých mysliveckých zvyků patří lovci, který zvěř složil. — V. t. právem.
|