• procedura (vysl. -dú-), -y f. lid. a zast. složitější postup při nějakém jednání, konání n. úředním řízení. Chystala se obout spravenou obuv tak, aby nebylo očitých svědků této procedury. Čap. Ch. Jako podezřelý musíte se podrobit jistým nepříjemným procedurám. Vach. Se mnou bude procedura krátká — pomyslil si. V několika dnech mi zabaví [věřitelé] vše. Vach. Procedura, jíž žák některý z ústavu byl vyloučen, byla zdlouhavá. Drt. Stane se nezbytností všechny úřadní procedury zjednodušiti. Hol.