- prsť, -ti f. (pl. dat. -tím, lok. -tích, instr. -ťmi) nejhořejší vrstva půdy obsahující humus, ornice. Bylinstvo v tučné prsti bujně vyrůstá Něm. Ležely [pozemky] na příkrých stráních, s nichž splákly vody na jaře obyčejně všecku prsť. Svět. Lávové kamení, proměněné na povrchu již v černou prsť, zvedá se do výše až 200 metrů. Koř. Svaté pole, v jehož sypké prsti pochováno tolik lásky. Herrm. Přen. [Život] měl býti dobrých skutků žírnou prstí. Vrch. [Samota] byla prstí jeho snům živnou půdou. Kun. [Nutno,] aby se vytvořila kulturní prsť, ze které vyrůstá šťastný případ genia. Přít.
|