- rýha, -y f. vyrytá čára, prohloubenina, žlábek na něčem, drážka. Zastavila se posléz [Julča] a podpatkem pevně se opřela o rýhu v dlažbě. Herrm. Nasazuji hrot jehly na počátek rýhy [v gramofonové desce]. Čes. sl. Kde rýhy ve kmeni dubovém mech vyplňoval, tam ujalo se kapradí. Jir. Jakmile je zrno většiny klasů vybarveno, třeba ještě není tvrdé, ale je tuhé a není zelené v břišní rýze, tu je nutno ihned přikročiti k sečení. Venk. Plášť dutiny kulovnice opatřen je rýhami či tahy, to jest malými žlábky, mezi nimiž jsou proužky pláště zvané pole. A. Břez. Sníh zmrzlý pod saněmi skřípal a z rýh saničních se dolů sypal. Heyd. Mají [kati] železný lis, jehož vnitřní strana je opatřena ostrými hřebeny nebo hlubokými rýhami. Čech. Vysoké čelo rozrývala jediná, hluboká rýha vráska. Třeb. Tvář [byla] nevlídna, plna tmavých rýh. Rais. Vždyť prý na tom vašem čele už se tvoří rýhy smělé. Mach. Přen. Veliká bolest prošla mou duší a zanechala tam hlubokou rýhu. Mach. Rok za rokem klade jen jednu rýhu vedle druhé a všechny ty rýhy jsou jedna jak druhá a rozdílny jen v tom, co my sami do nich vložíme. Ner. D Lid. a zast. strouha, žlab, stoka. Rýhou teče od zadu [malý potůček]. Hol. S vrchův dříví sváženo je dolů na pokraje splavných lesních rýh. Heyd. Všude rýhy, výmoly, žumpy, plné kalné, husté vody, kaluž za kaluží. Jir. Nikde chodníků, ale všude rýhy plné stojatého kalu. Jir. Kdysi pyšně červené tašky na střeše obytného stavení sklouzaly po deštích a za větrů do okapové rýhy. Vrba. [V malých chýších přebývali] kopáči a jiní podobného druhu, zejména čističi ryh čili králové záchodů. Tomek. D rozhor na poli k odvádění vody; brázda vůbec. Neviděl jsi nikdy rolníka, jak na souvrati dělá rýhu, a vodě cestu ze svých polí ukazuje? Klicp. [Cyril] sekerou kácel stromy, plenil hloží a zrnka sázel v otevřené rýhy. Kuč. Má Stamm pravdu, když rozděluje národy podle hlubokosti polní jich rýhy a podle tíže jich radlice? Ner. D puklina, trhlina. Led pukal a dlouhými rýhami prýštila voda na povrch. Baar. Svit [měsíce] v rýhách skal plál jako slzy. Vrch. Pod šípy slunce puká země holá a každou rýhou „žízním“ k nebi volá. Vrch. Však roztavené žárem hory pukly a z ryh a jícnů sterých vulkanů ven plijí skvosty. Vrch.
|