- ras, -a m. ob. pohodný. Chováš se jako hloupý pes, který očichává rasa. Dur. Bujný, elegantní oř koná nejdřív líné služby panské, pak slouží měšťanu, pak se prodá fiakrovi, fiakr jej prodá drožkáři, drožkář pískaři, pískař rasu — známe elegický jeho osud! Ner. Proklaté tělo rasem na popraviště dovlečeno a tam veřejně spáleno bylo. Čech. Kadluba pracoval jako ras dřel. Merh. „Jdi s tím k rasu!“ odbyl pan mistr opovržlivě patent. Šlej. Rasa na tom záleží, budu-li zde o rok déle nebo ne pranic. Herrm. D Expr. příliš rázný, krutý, bezohledný člověk. Koně jsem vám prodal bez chyby, ale vy jste na hříbě byl ras. Preis. Žádnému se nechce do špitálu mezi ty rasy. Jir. Hezky se propadne, nebo ti profesoři jsou rasové. Herb. Správce je tam takový ras. Jir. Umělec musí býti k sobě ras. Mrš. Ten pán v bělavých šatech, to je pan pojezdný Červeňák — to je ras na práci. Kronb. Ta ženská je ras do práce. Rais.
|