- rozhraní, -í n. místo, kde se stýkají dvě n. několik oblastí, místní rozhraničení. Budova na rozhraní Prahy a Vinohrad. Mach. V nížině na rozhraní stolic Liptovské, Gemerské a Zvolenské, je kyselka. Něm. Jindy bývaly hřbitovy na rozhraní cest, na polích a v lesích. Prav. Dvorec sosnovický leží na rozhraní obou národností. Zey. Geogr. rozhraní vod od kterého všechna povrchová voda stéká po předem určené dráze k svému recipientu. Voj. čáry udané velitelem, určující pásmo činnosti, úsek n. oblast do šířky. D období, doba mezi dvěma časovými úseky, časové rozmezí. Na rozhraní let padesátých a šedesátých přibyli do Vodňan missionáři. Hol. Zrovna na rozhraní mezi pondělkem a úterkem, totiž o hodině duchů, byl jsem vzbuzen. Mach. Jsme na rozhraní dob zapadajících a doby nové, vycházející z rumu světa právě se hroutícího. Zey. D vůbec přechod něčeho k něčemu, předěl mezi něčím. Jsou [některá dramata] na rozhraní mezi skutečností a snem. Vrch. Byla na rozhraní i mezi smíchem i mezi pláčem. Hál. [Sigurd Hoel] svým napínavým slohem, často na rozhraní detektivních románů, uchvátil i nejširší vrstvy čtenářů. Lit. noviny. Gram. rozhraní slov.
|