- rychlost, -i f. vlastnost něčeho rychlého, hbitost, čilost, spěch. Rychlost a jistota v těch nejodvážnějších skocích [akrobata] převyšuje každé popsání. ČČM. Sahal dále do sáčku, s báječnou rychlostí vyrůstaly zlaté sloupky ke stropu. Čech. Rychlosť, s jakouž Václav pracoval, vzbuzovala podivení. Pfleg. Pan učitel linoval stránky žáku po žákovi s neobyčejnou rychlostí. Jir. [Hrabě] ubíhal neobyčejnou rychlostí, nebylo možná mu stačiti. Jir. S americkou rychlostí dostavěna železnice. Vach. Čas letí bleskotnou rychlostí. Třeb. Pak jsem cítil, že jsem nesen vzhůru náramnou rychlostí. Mach. Rychlostí blesku se po vůkolí rozšířilo, že přijela komis. Svět. S úžasnou rychlostí mění se básnická fysiognomie století. Vrch. Pavel v rychlosti vše jim pověděl. Něm. [Kondelík] ještě si v rychlosti zopakoval úvod. Herrm. Zast. Nicméně smýšlení národa nedalo se obrátiti na rychlost rychle. Pal. Na rychlost mi přines plnou láhev! Klicp. I spěchá [Alfonso] na rychlost v dolní prostory. Mach. D míra pohybu n. děje v poměru k potřebnému času. Horní křídla jsou obyčejně posunuta více dopředu než dolní, čímž se dosahuje menší přistavací rychlosti. Čes. sl. I stlumil rychlost proklínaje, že nemá krytý vůz. Vach. Plující vor počal se již vzdalovati uvázaných pltí s rychlostí vzrůstající. Čap. Ch. Fys. dráha, kterou urazí těleso za jednotku času. D Aut. zařízení sloužící k měnění převodu.
|