- sad, -u m. 1. ovocná zahrada. K potoku se táhnul ovocný sad. Mrš. Stromy u stavení i na sadech klátily se. Jir. Sadaři češou už plody sadů. Heyd. D obyč. v pl. sady ozdobná zahrada, určená k procházkám a osvěžení, park. Z bašt staly se zatím krásné sady. Pfleg. V křiklavých barvách tone městský sad. Mach. Přen. Pohřeb dávno se odbyl, v sadě mrtvých zavládlo ticho na hřbitově. Čap. Ch. Kdo vdechl tobě [srdce] vesny úsměv milý, že píseň má jak motýl zabloudilý se kolébá tvých tužeb květným sadem? Vrch.
- sad, -u m. 2. kožel. velká prohlubenina, jáma, kde se kůže vyčiňují, sádka, základ. D Pek. sázení pečiva.
|