- schopnost, -i f. (čeho, k čemu) způsobilost, dovednost; pl. schopnosti přirozené nadání, vlohy. Bylo jí, jakoby byla ztratila schopnost k přemýšlení. Svět. Nemá schopností k technickým vědám. Čech. Jak silny byly schopnosti rozumové u Nerudy. Kar. [Pokusy brusičů] sotva se zdaří, pokud nezahyne v našem jazyce schopnost skutečného života a odporu k tomu, co mu již není vhod. Zub. Mnozí lidé velikou schopnost mají, působiti na jiné. Prav. [Podnikatelé] bez ohledu na finanční schopnost podniku, na jeho hospodářskou nosnost přepínají síly až za hranice možnosti. Naše d.
|