- složka, -y f. jeden z prvků, členů, součástí něco tvořících, skládajících. Obraz, který je stále nejhlavnější složkou kinematografie, je sám vždy dokonale přesný. Krit. měs. Umělecké dílo spočívá v dokonalé koordinaci všech složek, z nichž složka jazyková je u díla slovesného nejpodstatnější. Janů. Nerad vykládám o svých pracích a jejich složkách. Jir. Nacházíme zajímavé zásadní poznámky, týkající se všech složek, zúčastněných na provedení dramatického díla. L. Svoboda. Snažil se rozložit šum tento v jeho složky, v ohlasu kroků a hovorů vytušit jednotlivý krok, jednotlivé slovo. Dyk. Fys. složka součást nějaké soustavy stejnorodých zjevů. D několik listů n. archů papíru složených v celek. Rukopis je v obyčejném kvartu a má 20 složek čtyřlistových. Pek. První tři listy, dle všeho zbytek nějaké větší složky, jsou popsány kalligraficky. Jir. Chopil se nové složky slaměných archů, složil na polovic, přejel dlaní. Herrm. Pět nebo deset archů [papíru] tvoří složku. Enc. č. ml. D Řidč. přeložený, složený list papíru. Po černé kávě vytáhl mistr osudnou složku papíru. Herrm. Filat. známka vytištěná na přeložený papír, přeložka. D Zř. malá uspořádaná hromada, malá sloha. Paní Šustrová přikročila ku prádelníku, vytrhla ze složky druhý šátek. Herrm. D Zast. slabika. Učil pan učitel menší děti písmena znát, v složky a slova skládat. Něm. D Těsn. skupina souhlásek n. znak, znamenající skupinu souhlásek. Pošt. žirová složka (poštovních úřadů Národní bance) odvod postradatelných peněz.
|